Po loňské tuzemské dovolené jsme se v letošním roce nakonec rozhodli pro týden v Rakousku a týden v severní Itálii (to jsme měli přesunuté z loňska). Většina z nás byla naočkovaná a pouze 2 kluci Davidovi, museli podstoupit testování. Ale relativně málo lidí, klid a ta příroda – to nám stálo za to. A celou dovču pochopitelně pořádala má vlastní CK Kolda 🙂 ckkoldatour
Upravovaný plán během dovolené
Fotky jsou zde
Videa jsou zde
Na letošní dovolenou jsme tedy vyrazili do Rakouska a Itálie. K naší rodině se tradičně přidala rodina Davidových a letos také ještě kamarád Pepa.
2 země (Rakousko, Itálie), 3 místa (St. Michael im Lungau, Mori Loc Piantim Val di Gresta, Melk), najeto celkem 2 421km.
1. den
Na cestu jsme se vydali hned v pátek po práci, tak abychom již v sobotu ráno mohli vyrazit za krásami alpské přírody.
Start našeho putování byl cca v 16:00, kdy jsme odrazili od domu Davidových. Po cestě u Novomlýnských nádrží se k nám pak přidal i Pepa.
Cesta probíhala v pohodě, v Neunkirchenu jsme se zastavili nakoupit zásoby a v cca 21:30 jsme přijeli do Sankt Michaelu k naší oblíbené rodině Ferner.
2. den
Rozhodli jsme se jet do údolí Murtal autem (možnost byla také jet autobusem). Auta jsme zaparkovali až na konci údolí na parkovišti Arsenhaus a pak jsme začali stoupat k Rotgüldensee a k Rotgüldenseehütte. Původní plán byl dojít k Rotgüldenseehütte a pak udělat okruh přes sedlo zpět k autům. Tento plán jsme změnili a od Rotgüldenseehütte jsme se vydali po pravém břehu dolního Unterer Rotgüldensee (kromě Simči, která zůstala v základním táboře u chaty 🙂 ). Jako skupina jsme došli až na konec jezera do blízkosti vodopádu, který padá z horního Oberer Rotgüldensee. Tam se polovina výpravy obrátila na cestu zpět. Druhá polovina výpravy (já, Jirka, Marek a Pepa) jsme začali stoupat strmou cestou (i za pomocí lan) k hornímu Oberer Rotgüldensee do 2000 m.n.m.. Bylo to namáhavé, ale stálo to za to. Když jsme se pokochali, osvěžili, vyzkoušeli teplotu jezera a někteří i teplotu zbytků sněhu, tak jsme se vydali na cestu zpět, abychom se vrátili k chatě, kde jsme absolvovali vynikající oběd. Po obědě nás již čekalo „jen“ klesání zpět k autům.
Nachodili jsme 12,5 km s převýšením cca 660m.
3. den
V 8:08 jsme v St. Michaelu nasedli na autobus a dojeli do Riedingtalu až ke Königalm. Odtud jsme postupně klesali podél řeky Riedingbach až k Shliereralm. Tam jsme dali oběd a pak se šli podívat ještě k vodopádům Brünnwandquellen a zpět k Shliereralm. Byl to takový odpočinkový den.
Nachodili jsme cca 11 km.
4. den
Vzhledem k předpovědi počasí jsme udělali změnu v plánu a vydali se v 9:09 autem do Liechtensteinklamm. Po zaparkování a zakoupení vstupenek se spustil déšť. Naštěstí dost velká část cesty soutěskou je krytá skálou nebo vede tunelem ve skále. Na konci u vodopádu pak přestalo pršet a opět vysvitlo sluníčko. Pak jsme se vydali do městečka St. Johann im Pongau podívat se do místního chrámu a zašli zde na oběd. Poté jsme se vydali do aquaparku Erlebnis-Therme Amadé v Altenmarktu.
5. den
V 9:09 jsme se vydali do údolí Lignitztal. Po zaparkování na posledním možném místě, jsme zjistili, že k jezerům je to dále, než bylo původně plánováno. Bohužel dále to autem už nešlo, byl tam zákaz. Rozhodli jsme se proto pro unavené nohy zvolit variantu procházky údolím, bez výstupu k jezeru Lignitzsee. Na konci údolí se 3 rytíři (Jirka, Honza a Pepa) rozhodli, že půjdou nahoru až k jezeru, kde proběhlo i koupání na „Adama“ – Jirka. Na cestě v údolí bylo spousta kraviček, koní a krásné výhledy. Na cestě zpět jsme se zastavili v Mauterndorfu u hradu a pak zašli v místní restauraci na oběd.
Údolím jsme nachodili necelých 9km.
6. den
V 9:42 jsme odjeli ze St. Michaelu na Katschberghöhe a pak lanovkou až na Aineck (2 210 m.n.m.). Poté jsme pomalu začali sestupovat k první zastávce – a to k chatě Kösslbacher Alm, kde jsme si dali výborný oběd. Pak jsme pokračovali dále dolů. Náš další cíl byla Hüttendorf Schlögelberger, kde jsme si chtěli dát desert. Bohužel jsme zjistili, že je chata zavřená a celou ji přestavují. Vydali jsme se tedy dále až do Sankt Michaelu a podél řeky Muhr došli až na ubytování.
Celkem jsme ušli téměř 16km.
7. den
Na doporučení Brigitty (naše domácí) jsme změnili plány a vydali se do jiného údolí a to do údolí Wießpriach. Po projití údolí až k vodopádu Ullnhütte Wasserfal, se rozhodla Simča a Alča, že se vrátí zpět do Granglerhütte. My ostatní jsme začali stoupat až do 1 700 m.n.m k Almhütte am Wirpitschsee, kde jsme se občerstvili a vydali se na prohlídku jezera Wirpitschsee. Zde se oddělil Jirka, Pepa a Marek, kteří se vydali ještě výše do 1 850 m.n.m. k Tiefenbachsee. Tam opět proběhlo koupání na „Adama“. My ostatní jsme pomalu klesali zpět k Granglerhütte, kde jsme pak všichni dali oběd. Po obědě nás čekala již jen krátká procházka zpět na parkoviště.
Celkem jsme nachodili cca 10km s převýšením cca 430m.
Večer jsme si pak u Brigity za domem ugrilovali dobrá masíčka.
8. den
Vydali jsme se přes Sankt Michael k lanovce Sonnenbahn, kterou jsme vyjeli na Speireck. Po procházce k jezerům Trogalmsee, jsme si dali oběd v chatě Peterbaueralm. Poté jsme se vydali na cestu zpět do Sankt Michaelu a klesali a klesali :-).
Celkem jsme ušli cca 12km.
9. den
V tento den nás čekal přesun z ubytování „A“ do ubytování „B“.
Čekalo nás cca 350km, což nám mělo zabrat cca 4,5 hod čisté jízdy. Mělo…… (nakonec to bylo asi 8,5 hodiny jízdy)
Na cestu jsme se vydali s drobným zpoždění cca v 8:30 (ono to balení, placení a loučení se nám trochu protáhlo 🙂 ). První komplikace nastala po cca půl hodině jízdy. Na dálnici ve směru na Villach byla před námi nějaká nehoda a v koloně jsme se tak zdrželi cca hodinu. Docela plná silnice nás čekala i po odbočení na Lienz. Projížděli jsme údolím Drávy a po vjezdu do Itálie to celkem šlo, bohužel za Bruneckem to začalo houstnout a před Brixenem jsme opět dojížděli v koloně. Do místa mezizastávky (nad klášterem Novacella / Neustift), kde jsme plánovali oběd, jsme tak místo po jedenácté, dorazili až kolem jedné. Po dobrém obědě v Restaurantu Köfererhof (s výhledem na klášter) jsme se vydali na obhlídku kláštera. Poté jsme nadegustovali 3 vzorky místních vín v klášterní vinotéce a zakoupili láhev dobrého Gewürztramineru. Následně jsme se vydali na cestu. Navigace Waze nás vedla údolím pod dálnicí a při pohledu na ní jsme pochopili proč. Dálnice prakticky celou cestu stála. I na této trase byla ovšem hustá doprava a tak cesta na ubytování ubíhala pomalu a po nákupu v Roveretu jsme konečně v sedm večer dorazili na ubytování k Denisovi (Cà Fabiani), který na nás již netrpělivě čekal. Pak nás již čekala jen večeře, bazén a vychlazené prosecco.
.jpg)
10. den
Neděli jsme pojali trochu odpočinkově. Plán byl nákup olivového oleje a dalších produktů v prodejně v Cisanu (Museo dell’olio – Oleificio Cisano). Jelikož Pepa ještě u Lago di Garda nebyl, zvolili jsme cestu podél jezera. První kilometry to bylo v pohodě, ale čím jsme se blížili cíli, tím doprava houstla. Po absolvování nákupu jsme se vydali po druhé straně hor k hradu Castello di Avio. Bohužel při příjezdu nás čekala potemnělá obloha a černý mrak přímo nad hradem. Zvolili jsme tedy napřed variantu oběd v místní restauraci a pak se uvidí… Bohužel městečko bylo vylidněné a jediná hospoda zavřená. Naštěstí jsme našli o kousek dál zajímavé místo – Ristorante Garní Erta. A bylo to tak, tak. Po usednutí ke stolu se spustil liják, doslova to byla průtrž mračen. Naštěstí jsme byli pod střechou a dávali si výborné těstoviny, tak nám to úplně nevadilo. Ale vzhledem k množství vody, které spadlo, jsme zrušili návštěvu hradu a vydali se zpět na ubytování.
11. den
Ráno jsme vyrazili přes Rovereto serpentinami do Passo Coe (1 610 m.n.m). Odtud jsme šli pěšky k pevnosti z první světové války Forte Dosso delle Somme, která leží ve výšce 1 670 m.n.m. Cestou i u pevnosti jsme obdivovali nádherná panoramata. Po návratu k parkovišti, jsme přejeli kousek k jezeru Lago Coe a vydali se k bývalé raketové základně z dob studené války Base Tuono. Po prohlídce jsme se chtěli vydat ke statku Malga Melegna Zonta Caseificio del Nonno Luigi. Jirka, Pepa a Marek to vzali přes kopec a my ostatní jsme se chtěli vydat snažší cestou okolo. Bohužel po dojití na místo, kde dle map google měl být statek, jsme zjistili, že tomu tak není a že je to ještě více než kilometr (přes ten kopec to bylo jen asi 400m). Vzhledem k černému mraku a prvních kapek jsme zvolili ústup. Skupina, která se vydala přes kopec, došla až na místo, dala si tam degustační menu sýrů, přečkala déšť a nakoupila sýr na večer. My ostatní jsme se vydali na sedlo a dali si v restauraci polévku. Po spojení skupin a obědu, jsme se vydali na cestu zpět. Po cestě jsme viděli hrad Castel Besno, ale protože pondělí byl zavírací den, tak se tam snad podíváme někdy příště.
-
den
Vydali jsme se k jezeru Lago di Ledro. Zastavili jsme se na začátku jezera u napodobeniny původní vesnice (Museo delle Palafitte del Lago di Ledro) a pak přejeli na parkoviště na druhé straně jezera u vesnice Pieve di Ledro. Prošli jsme vesnicí a přes Via Příbram došli až k jezeru. Prošli jsme se podél jezera, zastavili se na kávu a zákusek. Poté jsme vyšli ven a během chvilky se spustil liják, i přes to, že na ten den žádná aplikace déšť nepředpovídala. Schovali jsme se pod deštníky na zahrádce restaurace. Jakmile déšť zeslábnul, uháněli jsme k autům a zrušili původně plánovaný další program v přírodě a vyrazili zpět k Lago di Garda do městečka Riva del Grada. Zde jsme našli restauraci (zahrádku) a objednali si oběd. Po chvíli přišel déšť i sem. Naštěstí brzy přestalo a tak po obědě, krátké procházce městem a zmrzlině jsme se vydali na nákup a pak zpět na ubytování. Večer proběhlo grilování, bazén, aperol, prosecco a víno :-).
13. den
Vzhledem k předpovědi počasí (a s přihlédnutím k nestálosti počasí v uplynulých dnech) jsme se rozhodli pro změnu plánů a zrušili výlet do parku Fluviale Novella (kam se muselo objednat dopředu).
Zvolili jsme náhradní program v Roveretu. Zajeli jsme k památníku Ossuary of Castel Dante, kde jsme bohužel zjistili, že se dovnitř nepodíváme, protože se renovuje a uvnitř pracují restaurátoři. Vydali jsme se tedy k Campana dei Caduti a prošli si celý areál. Zajímavé místo. Mělo to jedinou chybičku – v záplavě všech možných vlajek chyběla ta naše – skandál!! :-). Poté jsme se vydali dolů do města a po zaparkování jsme vystoupali k pevnosti, kde je muzeum Campana dei Caduti. Po projití muzea a návratu do města, jsme zjistili, že i zde dodržují siestu a již nebyla otevřená žádná restaurace. Zvolily jsme tedy nákup surovin pro oběd a návrat na ubytování, kde jsme si dali oběd a pak po obědě relax :-).
14. den
Původní plán jsme změnili, vzhledem k počasí v noci (opět bouřky a dost pršelo), a vydali se do Trenta. Prvně jsme ale vystoupali nad Trento, do vinařství Moser. Jde o vinařství bývalého vynikajícího cyklisty Francesca Mosera, který zde má i malé, ale pěkné muzeum. Po degustaci vzorků vín a sektu, proběhl i nákup jeho sektu 51,151 (Jirka).
Poté jsme již zajeli do města a po zaparkování se vydali k paláci Castello del Buonconsiglio, kde jsme bohužel zjistili, že na vstup dovnitř je třeba rezervace a na ten den již bychom se nevešli (zbývalo jen pár jednotlivých míst). Prošli jsme si tedy zahrady a vydali se do centra. Na náměstí Piazza Duomo jsme si dali kávu a něco ke kávě (Aperol 🙂 ). Pak jsme se prošli centrem, našli zahradní restauraci, dali si oběd a po obědě, cestou zpět k autům, také vynikající zmrzlinu. Pak jsme již „spěchali“ domů a užívali odpolední a večerní relax :-).
15. den
Vydali jsme se k Lago di Tenno. Po zaparkování a sestupu k jezeru, nás čekala úchvatná scenérie jezera. Naši procházku kolen jezera jsme zvolili po směru hodinových ručiček, bohužel na druhé straně jezera je přítok, přes který nevede žádná lávka, a tak nás čekal takový trochu Kneippův chodník :-). Během cesty zpět se Jirka rozhodl, že vyzkouší vodu v jezeře, i když nemá sebou plavky. Nehlásející se k této osobě, jsme pokračovali dále až k občerstvení, kde se k nám Jirka připojil (už oblečený 🙂 ). Po občerstvení jsme vyrazili směr malebnou staroitalskou vesničku Canalle Di Tenno. Procházeli jsme úzkými uličkami a obdivovali kamenné domky a malebná zákoutí. Po návratu k autu jsme začali klesat zpět do údolí k Riva del Garda. Cestou se oddělila skupina „A“, která pak měla luxusní gastro zážitek v restauraci (Acetaia Del Balsamico Trentino | B&B | Agriturismo). Skupina „B“ odjela na nákup a na ubytování si ugrilovala rybičky a ražniči z mořských plodů. Pak už jen následoval odpolední společný relax a příprava na cestu zpět.
16. den.
V sobotu jsme vyrazili v cca 7:45 na cestu do Melku se zastávkou (již tradiční) v Kufsteinu. Zde jsme navštívili sklárnu Riedel a jejich obchod (zde si Jirka koupil karafu). Poté se skupina „A“ oddělila a zajela s chlapci na testy. Skupina „B“ se vydala do centra poslechnout si open varhany z pevnosti. Pak jsme si sedli do naší již tradiční restaurace, dali si výborný oběd (skupina „A se po chvíli přidala také) a prodloužili si život (modří už vědí 🙂 ). Poté jsme zašli také na zmrzlinu 🙂 a následně se vydali na cestu po dálnici směr Salcburk a Vídeň. V odpoledních hodinách jsme pak přijeli do Melku na ubytování „C“ do hotelu Wachauerhof. Zde jsme bohužel zjistili, že pokoj, který jsem doobjednával pro Pepu v hotelu nemají (chyba komunikace mezi bookingem a hotelem???!!!). Nabídli nám sice možnost zajištění jednoho pokoje v jiném hotelu, ale Pepa se rozhodl, že nás opustí a protáhne si cestu až domů. My ostatní jsme se po ubytování vydali na obhlídku klášterních exteriérů a procházku městem, kde jsme si dali v jedné restaurační zahrádce večeři a výborné víno z Wachau.
17. den
Po snídani (která byla ochuzena o párečky a slaninu!!! – takový skandál 🙂 ) jsme se vydali na prohlídku kláštera (interiéru) a klášterních zahrad. Výzdoba kostela nás úplně uchvátila. Poté jsme vyrazili po levém břehu (i když jsme původně plánovali pravý břeh – kdo způsobil, že i sám náčelník udělal chybu 🙂 ) údolím Wachau podél Dunaje až do Kremsu, kde jsme chtěli zajít na oběd. Bohužel zde byla pomalu jediná otevřená restaurace, kde bylo plno, a tak jsme se vydali hledat jinam. Nakonec jsme našli v těsném sousedství Kremsu (v Stein an der Donau) restauraci, kde měli výborná jídla z lišek. Po obědě nás již čekala cesta domů, zpestřená návštěvou hradu Kreuzenstein.
Návrat do Brna byl cca kolem půl šesté.
Závěrečné hodnocení pak proběhlo v restauraci U Čápa při výborné večeři a ještě lepším (a zaslouženém) pivečku 🙂
